Superhrubá mzda končí, zdánlivá progrese začíná

Vláda konečně představila konkrétní obrysy chystaných daňových změn, které mají za úkol podpořit spotřebu a rozhýbat českou ekonomiku. Podle všeho dojde ke zrušení superhrubé mzdy a výpočet daně se opět stane srozumitelným i pro běžného člověka. Průměrná sazba daně se sníží, z avizované progrese ale zbydou jen sliby.

VLÁDNÍ DAŇOVÉ KOTRMELCE

V reakci na dopady epidemie na hospodářství zavedla česká vláda už celou řadu opatření. Začalo to jednorázovými programy typu Antivirus, v rámci kterých se podnikům při splnění daných podmínek vyplácely příspěvky na mzdy nebo se odpouštěly sociální odvody. Postupem času se ale zaměření ekonomických opatření změnilo. Vláda začala cílit na dlouhodobé změny daňového systému, které nás budou ovlivňovat i dávno poté, co krize pomine. Mezi takové změny patří například zrušení daně z nabytí nemovitosti, nebo úvahy o snížení spotřební daně na naftu.

Nic z toho ale nemá tak hluboký a zásadní vliv, jako změny ve zdanění práce. Když vláda v reakci na probíhající epidemii ohlásila úmysl zrušit superhrubou mzdu a snížit sazbu daně, vzbudilo to po právu velkou pozornost. Součástí změn mělo být navíc zavedení více sazeb daně, aby bohatí odváděli větší podíl ze svých příjmů, než chudší zaměstnanci.

Záměr prvních dvou kroků je logický. Superhrubá mzda je nesmyslný koncept, který uměle navyšuje základ daně o odvody, které platí zaměstnavatel. Celý výpočet daně se tak stává pro běžného člověka nesrozumitelný a neprůhledný. Druhý krok - tedy snížení sazby - je také pochopitelný. Je obecně známo, že daňové zatížení zaměstnanců je v Česku nadprůměrně vysoké a není lepší čas pro jeho snížení, než krizová doba, kdy je potřeba do ekonomiky pumpovat zdroje.

Třetím ohlášeným krokem mělo by progresivní zdanění. A kdyby k tomu skutečně došlo, byla by to pro Česko mnohem přínosnější změna, než obě předchozí dohromady. Brzy se ovšem ukázalo, že vláda měla "progresí" na mysli zřejmě něco jiného.

VÝHODY PROGRESIVNÍ DANĚ

Progrese představuje daňový systém, který způsobuje, že bohatší zaměstnanci odvádí v průměru větší procentuální daň ze svých příjmů. Často bývá považován za spravedlivější, protože pro méně majetné má každá koruna citelnější váhu, než pro ostatní.

Stačí si představit manažera, který vydělává 120 tisíc měsíčně a proti tomu dělníka, který musí vystačit s minimální mzdou. Když budou muset oba zaplatit stejně vysokou procentní daň (řekněme 20%) manažer sice přijde o objektivně větší částku, ale na rozdíl od dělníka nehrozí, že přijde o schopnost zaplatit za nezbytné životní výdaje. Každá koruna ho "bolí" méně.

"Progrese bývá často považována za spravedlivější, protože pro méně majetné má každá koruna citelnější váhu, než pro ostatní. "

Morální aspekt (který je nutně subjektivní) ale není jediným argumentem pro progresi. Progresivní zdanění je obecně považováno za automatický stabilizátor ekonomiky. Při rychlém růstu mezd zpomaluje přehřívání ekonomiky a při poklesu mezd zase naopak (podle toho jak se zvyšuje nebo snižuje průměrná daň a zaměstnanci se pohybují mezi pásmy).

Progrese je taky výtečný nástroj pro podporu hospodářství. Pracující s nejnižšími příjmy mají zpravidla největší sklon ke spotřebě, což jinými slovy znamená, že když se jim sníží zdanění práce, dodatečné peníze z většiny utratí a pošlou je dál do ekonomiky. Tím se zvýší multiplikační efekt a celková spotřeba pak může vzrůst o mnohem více, než kolik bylo původní snížení daně.

Pokud těmto skupinám zůstane v peněženkách víc peněz, není to jen adekvátní reakce na akutní problémy spojené s epidemií, ale i na dlouhodobé nemoci českého hospodářství. Je ostudné, že minimální mzda je u nás dlouhodobě nastavena pod úrovní příjmové chudoby pro jednotlivce. Progrese, která by výrazně snížila daně nejchudším, by mohla problém pracující chudoby zmírnit. A stejně tak by mohla být i optimálním nástrojem zabraňujícím růstu příjmové nerovnosti.

ZKLAMANÉ NADĚJE

Progresivní zdanění by mohlo být odpovědí na spoustu problémů, které nás tíží akutně, ale i dlouhodobě. Nicméně podle všeho se nakonec konat nebude. Ačkoliv ministerstvo financí několikrát dopředu hlásilo, že plánuje zavádět více sazeb, ve výsledku se žádná progrese nezavádí.

Podle posledních informací zůstane od příštího roku v Česku fakticky rovná daň - jen bude snížena na 15% z hrubé mzdy. Další sazbu má hypoteticky představovat tzv. "solidární přirážka", která činní 23%. Její efekt je ale naprosto mizivý. Dotkne se naprostého minima zaměstnanců a navíc většina z nich ji vůbec nepocítí, protože její efekt je a bude velmi malý. Hranice, pro kterou je solidární přirážka určena, je vysoká a dosáhne na ni jen nepatrný zlomek zaměstnanců. Hranice pro aktivaci solidární daně představuje čtyřnásobek průměrné mzdy, což dnes činí přibližně 140 tisíc korun měsíčně. Takovým platem se většina z nás pochlubit skutečně nemůže. Při pohledu na data Českého statistického úřadu lze zjistit, že zaměstnanec v takzvaném 95. percentilu (tj. zaměstnanec, který pobírá více než 95% ostatní populace) má na výplatnici částku asi 72 tisíc korun. Jinými slovy: jen 5% Čechů a Češek bere víc než těchto 72 tisíc. Kolik lidí tedy pobírá více, než 140? Téměř nikdo.

Kromě toho, že solidární daň má takto omezený dopad, musíme vzít do úvahy, že její hranice není pevná, ale je navázána na průměrnou mzdu. Pokud vzroste průměrná mzda (třeba jen kvůli inflaci), vzroste automaticky i hranice pro aktivaci solidární přirážky. V podstatě je tak zaručeno, že solidární přirážka bude mít zcela zanedbatelnou úlohu i do budoucna.

"Ačkoliv ministerstvo financí několikrát dopředu hlásilo, že plánuje zavádět více sazeb, ve výsledku se žádná progrese nezavádí."

Bylo by navíc naivní předpokládat, že když už se vyskytne zaměstnanec, který solidární daň platí, bude to na něj mít citelný vliv. Vyšší sazba neznamená, že celá mzda nebo výplata bude podléhat vyššímu zdanění. Vyšší sazba se použije jen pro tu část, která jen nad stanovenou hranicí. Pokud mzda zaměstnance překročí hranici čtyřnásobku průměrné mzdy jen mírně, na jeho průměrnou daňovou sazbu to bude mít zanedbatelný efekt. Aby měla solidární daň reálný efekt na průměrnou daňovou sazbu, musel by zaměstnanec pobírat ještě výrazně víc, než oněch 140 tisíc korun. A to už je v současném Česku téměř na úrovni science fiction.

ZDÁLNIVÁ PROGRESE

Vláda sice může hovořit o progresi, ale reálně žádnou nezavádí a solidární daň ji nemůže kompenzovat. Progrese, kterou solidární přirážka představuje má v daňovém systému tak malou váhu, že je v podstatě zanedbatelná: je jen zdánlivá a absentuje skutečný efekt. Pokud je progrese v systému přítomná, tak už spíše v daňových slevách, než v této vyšší sazbě.

Od začátku příštího roku se pravděpodobně dočkáme zrušení superhrubé mzdy a snížení daní z příjmů. I když obě tyto změny přicházejí ve správný čas a budou prospěšné, z progrese bohužel zůstanou jen sliby. A to bude škoda nejen pro ohrožené skupiny chudých a nízkopříjmových  zaměstnanců, ale i pro celou společnost a české hospodářství, jako takové.

Další články na blogu NaRovinu:

Zdroje: