Proč se růst cen vymyká kontrole? 

Ceny v Česku začínají nekontrolovatelně narůstat. Míra inflace převyšuje plán a dokonce i odhady Národní banky. Čím je to způsobeno a čí peněženky pocítí nárůst cen nejvíce?

NEVYROVNANÁ INFLACE

Podle posledních údajů Českého statistického úřadu vzrostla cenová hladina oproti stejnému období minulého roku o 4,1%, což je nejvyšší nárůst od listopadu roku 2008. Centrální banka má přitom za úkol držet inflaci pod horní hranicí svého tolerančního pásma, tedy pod 3% a ideálně by se růst cen měl pohybovat co nejblíže 2%, což je považováno za optimální míru. Současná situace ale toto optimum převyšuje více než dvojnásobně. Znakem toho, že se růst cen vymyká kontrole je i fakt, že čísla, která statistici naměřili, znatelně převyšují to, co centrální bankéři předpovídali ve svých modelech.

Současná inflace je navíc značně nevyrovnaná. Zatímco ceny některého zboží a služeb se téměř nemění, jiné rostou o to více. Například za stravovací a ubytovací služby si lidé připlatí o 4,7% více, nákup osobních automobilů, motocyklů a jízdních kol se prodraží asi o 5,7% a třeba nákupy v tak běžné a nezbytné oblasti, jako je odívání a obuv, budou mít lidé o dokonce o 8,1% dražší. Velmi diskutovanou oblastí je také rapidní růst cen stavebních materiálů, který se v některých případech pohybuje v desítkách až stovkách procent. Ač nevystupuje do typického spotřebního koše průměrné domácnosti, může mít v blízké budoucnosti na běžného spotřebitele značný vliv.

KDO TO MOHL ČEKAT?

Málokdo očekával, že růst inflace bude takto razantní. Určité navýšení se ale obecně předpokládalo. Hlavní příčiny jsou dvě. První je vývoj na světových trzích a nedostatek některých komodit či produktů, které česká ekonomika neovlivní. Za druhou příčinu bychom jazykem odborné terminologie mohli označit expanzivní fiskální politiku, běžnou mluvou tedy fakt, že vláda tlačila během krize do ekonomiky peníze, aby zbrzdila pokles ekonomiky a zamezila většímu nárůstu nezaměstnanosti. Byť může být inflace jedním z vedlejších efektů takové snahy, je expanzivní hospodářská politika v principu ekonomicky racionální volba. Musí být ale provedena správně, což se v Česku nestalo.

Kdyby vláda jednala "podle učebnice", zadlužila by se, a dodatečné peníze by většinově adresovala nízkopříjmovým skupinám. Ty by v krátké době pomocí dodatečných zdrojů pokryly svou nezbytnou spotřebu a peníze by se tak v ekonomice točily dál. Měnily by se na tržby prodejců, zisky obchodníků a následně mzdy jejich pracovníků, kteří by je vraceli zpět do ekonomiky. Výsledkem by bylo zastavení poklesu hospodářství a zamezení růstu nezaměstnanosti a chudoby, pravděpodobně doprovázené mírně zvýšenou inflací. Na druhou stranu ale za cenu výrazně menšího deficitu, než jaký je v současnosti. Česká cesta ale vypadala jinak.

"Ve výsledku se do ekonomiky sice podařilo dostat obrovské množství peněz, ale míjely se účinkem."

Kde se stala chyba? Stát se zadlužil, ale dodatečné prostředky zacílil paradoxně na vyšší a vyšší střední třídu. Řeč je o snížení daní z příjmů, zrušení daně z nabytí nemovitosti, nebo o snížení spotřební daně na naftu. Tato opatření neměla za výsledek ani tak zvýšení spotřeby, jako spíše zvýšení úspor držených na účtech vysokopříjmových skupin, jelikož tyto skupiny si v době velké nejistoty mohou dovolit spotřebu odkládat. Ve výsledku tak ale nedošlo k podpoře hospodářství v dostatečné míře a v takové době, kdy to bylo nejvíce potřeba a logicky to vyústilo v potřebu do ekonomiky natlačit ještě více peněz. Ve výsledku se do ekonomiky se sice dostalo obrovské množství finančních prostředků, ale míjely se účinkem.

Co se dělo s naspořenými penězi? Do ekonomiky se začaly vracet až na začátku léta, spolu s tím jak se zlepšovala koronavirová situace a rozvolňovala se protiepidemická opatření. Jinými slovy to bylo až v době, kdy se a ekonomika začala oživovat zcela přirozeně, sama od sebe. Od té chvíle pak dochází k vysokému nárůstu inflace, doprovázenému skokovým nárůstem HDP. Česká republika tak v krátké době dvakrát přepisovala historii. Zatímco za rok 2020 naše ekonomika zaznamenala - 5,6%, ve druhém čtvrtletí letošního roku naopak velký růst +8,2% HDP. Jak předchozí pokles, tak následný růst, byly největší svého druhu od vzniku samostatné republiky.

INFLACE NEDOPADNE NA VŠECHNY STEJNĚ

Růst cenové hladiny, tím spíše, když je neočekávaný, dopadá velmi odlišně na různé skupiny obyvatel. Lze očekávat, že střední a vyšší střední třída bude řešit problém tam, kde dochází k největšímu nárůstu cen, tedy u nemovitostí, a kvůli cenám materiálu, zároveň u stavby nových nemovitostí. Dopad na nižší a nižší střední třídu bude pravděpodobně zcela jiného charakteru a bude zcela zásadně ovlivněn tím, jak rychle se budou nové cenové hladině přizpůsobovat mzdy.

"Skupiny obyvatel z nižší a nižší střední třídy, které si dnes o vlastním bydlení mohou nechat jen zdát, budou řešit zcela jiný problém. Růst cen bydlení, energií a základních potravin."

Lidem, kteří si stihli vzít hypotéku v nedávné minulosti může inflace přijít paradoxně vhod, protože peníze, které budu splácet, budou mít nižší hodnotu než peníze, které si původně půjčili. Na druhou stranu velmi negativně pocítí dopad ti, kteří tak učinit nestihli a stavět nebo kupovat nemovitost měli teprve v plánu. Je možné, že někteří budou muset svůj úmysl přehodnotit, nebo alespoň odložit. V obou případech se ale bavíme o lidech z vyšší, nebo alespoň střední třídy.

Skupiny obyvatel z nižší a nižší střední třídy, které si dnes o vlastním bydlení mohou nechat jen zdát, budou řešit zcela jiný problém. Růst cen bydlení, energií a základních potravin, ač nebude tak rapidní, jako růst cen materiálu, bude obrovským rizikem, protože u těchto skupin představuje velkou část rozpočtu jejich domácností. Pokud nebude růst cen základních potřeb brzy dohnán růstem mezd, může to pro některé skupiny představovat velké ohrožení.

Právě nízkopříjmové skupiny ale mají na trhu práce často slabou pozici a vyjednávání o vyšších mzdách pro ně může být problematické, až nemožné. Pokud by měla naše politická reprezentace snahu těmto lidem pomoci, může tak učinit v delším horizontu vyváženější daňovou politikou, než jakou jsme viděli v poslední době, a v kratším horizontu alespoň výrazným navýšením minimální mzdy. Pokud by se tak nestalo, znamenalo by to, že by politici fakticky nechali za své chybné kroky zaplatit ty nejslabší.

Další články na blogu:

Zdroje: