Největších 5 rizik spojených s plánovanou změnou daní

Po dlouhých 13 letech se Česko zbaví nesmyslného konceptu superhrubé mzdy, který činil výpočet daně složitý a netransparentní. Daňová reforma má ale taky řadu rizik a nemusí mít vůbec takový dopad, jaký si její autoři slibují. Co hrozí, pokud projde návrh, který nyní leží v Senátu?

1. VYJDE DRAHO, ALE CHUDÝM NEPOMŮŽE

Daňový balíček odhlasovaný Poslaneckou sněmovnou vyjde asi na 130 miliard korun. Pro představu: taková suma by umožnila vyplatit všem důchodcům ne 5, ale přes 40 tisíc korun, nebo dát na rok práci více než 700 tisícům nezaměstnaných (což je číslo, ke kterému jsme se naposledy přiblížili po Finanční krizi).

Vzhledem k tomu, že státní kasa přijde o nemalé prostředky, tak je donebevolající, jak mizivá část z toho půjde za nízkopříjmovými skupinami, které koronakrize zasáhla nejvíc. Změny se kterými přišel premiér by znamenaly, že 10 procentům nejchudších zůstane na konci roku v peněžence v průměru jen asi o stokorunu více.

Odhady uvádějí, že z výše uvedných 130 miliard by šlo celých 30 do kapes 20% nejvýše příjmových skupin. Pro 10 procent nejbohatších by to znamenalo 44 tisíc, které by měli ročně navíc. Řada odborníků upozorňuje, že skutečně velká většina prostředků by šla za zaměstnanci s nadprůměrnými příjmy. Ti však dopady krize většinou zvládají lépe.

2. VYTVOŘÍ TLAK NA OSEKÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH SLUŽEB

Na rozdíl od jiných opatření jako třeba jednorázového příspěvku důchodcům, je změna daní trvalá. Jinými slovy nejde o zvýšení deficitu státního rozpočtu jen v jednom roce, ale o ztrátu příjmů i pro všechny další období. Už dnes je zřejmé, že bez dalších zásadních úprav se do budoucna neobejdeme.

Pokud se v české kotlině zázračně nepodaří najít nové naleziště zlaté rudy, nebo podzemních zásob ropy, budou se v příštích letech muset zvýšit daně, nebo osekat státní výdaje. Vzhledem k současnému rozložení sil na politické scéně je určitě prevděpodobnější druhá varianta.

"Pokud se zázračně nepodaří najít bohaté naleziště zlaté rudy, budou se v příštích letech muset osekat státní výdaje."

Docela dobře tak můžeme očekávat v dalších letech zkracování výdajů na sociální služby a resuscitaci dávno mrtvých návrhů jako je privatizace zdravotnictví, nebo školné na vysokých školách. Nedostatečné zdroje se mohou stát záminkou pro to, aby stát začal rezignovat na své důležité funkce.

3. ZADUSÍ INVESTICE OBCÍ A KRAJŮ

Pokud by byly schváleny daňové návrhy tak, jak je odhlasovala Sněmovna a poslala do horní komory Parlamentu, místní a regionální samosprávy by přišly o velkou část svých prostředků. Daň z příjmu totiž patří mezi takzvané daně sdílené a o jejich výnos se státní rozpočet dělí taky s rozpočty krajů a obcí.

O jak velké prostředky se jedná? Odhady se liší, ale rámcově mluvíme o propadu kolem jedné pětiny až jedné čtvrtiny celkových příjmů. Podle Sdružení místních samospráv budou ztráty krajů v součtu přibližně 12 miliard a u měst a obcí by to mohlo být až 36 miliard. To je citelný propad, který může běžný občan v krátké době pocítit na vlastní kůži.

Kraje mají na starosti celou řadu klíčových oblastí, mezi které patří sociální služby, některé nemocnice, střední školy, nebo silnice druhých a třetích tříd. Obce a města vedle toho řeší třeba základní školy, občanskou vybavenost, nebo investice do infrastruktury klíčové pro rozvoj lokality. Financování řady malých, ale důležitých projektů tak může být ohroženo.

4. MINE SE HLAVNÍM ÚČINKEM A NEPODPOŘÍ SPOTŘEBU

Když vlády bojují proti jakékoliv krizi snižováním daní (nebo zvyšováním výdajů) dělají to s jasným záměrem: podpořit spotřebu a tím i zpostředkovaně tržby podniků. Hlavní zbraní a argumentačním podkladem je tzv. "multiplikační efekt". Každá koruna, kterou vláda lidem dá, (nebo nechá v kapse navíc) tam zpravidla nezůstane, ale ještě několikrát se v ekonomice otočí.

Tento efekt ale není vždy stejný a závisí především na jedné zásadní okolnosti: na skonu ke spotřebě. Ten je vyšší u chudších a nižších středních vrstev, které dodatečný přijem obyčejně rychle využijí k nákupu potřebných služeb a produktů. U vysokopříjmových skupin je ale vše naopak, protože většinu spotřeby realizují i bez dodatečných peněz.

Plánovaná změna daní podle představ současného premiéra nechává více peněz hlavně vysokopříjmovým zaměstnancům. Je tak docela možné, že drahá reforma se zcela mine účinkem a českou ekonomiku nastartovat nepomůže.

5. POVEDE K NABOBTNÁNÍ NEMOVITOSTNÍ BUBLINY

Kde přesně končí dodatečné příjmy vysokopříjmových skupin, když ne ve spotřebě? Nejčastěji se uvádí, že v úsporách nebo v lepším případě přímo v investicích. Obojí spolu alespoň v teorii souvisí, protože vyšší úspory na jedné straně snižují úrokové míry a tím podporutjí investice na straně druhé. To ale v krizi nemusí platit.

Produktivní investice, které souvisejí se zakládáním nových podniků, inovacemi, novými technologiemi, nebo přímo vývojem nových produktů či služeb totiž nelze zajistit lusknutím prstu. Možná víc než na úrokové míře závisí na tom, zda mají lidé a podniky odvahu se do nich v těžkých časech pouštět. Pokud jsou očekávání ohledně budoucnosti pesimistická, může být velký problém s jejich realizací.

Jaká tedy existuje alternativa? Přirozeně, "sázka na jistotu" tedy investice, která má minimální riziko a téměř jistý výnos: nemovistosti. Guvernér České národní banky tyto investice označuje jako "ne zcela produktivní". Koupí nového bytu se totiž do ekonomiky žádné inovace nedostanou, ale investor bude mít jistý výnos plynuocí jednak z nájmu a druhak z trvalého růstu cen nemovitostí.

"Vyšší poptávka po nemovitostech vede k růstu cen a tím pádem i k vyššímu výnosu. Tak to přesně vypadá, když se na trhu nafukuje bublina."

Přirozeně, vyšší poptávka po nemovitostech vede k jejich vyšší ceně a tím pádem i k vyššímu očekávanému výnosu. Zdánlivé perpetuum mobile: tak to přesně vypadá, když se nafukuje na trhu bublina. Navíc tady máme fakt, že vláda nedávno zrušila daň z nabytí nemovitosti, který tohle riziko ještě umocňuje. Skoro, jako kdyby dala invetorům tip a na nemovitosti sama ukázala prstem.

ZÁVĚREM: NAŠTĚSTÍ JEŠTĚ NENÍ VŠEM DNŮM KONEC

Pět výše popsaných velkých rizik spojených s plánovanou změnou daní nemusí nutně nastat. Legislativní proces má svoje pojistky, a než bude zákon schválen, může být ještě pozměněn. Sám premiér už v Senátu loboval za kompenzaci pro místní samosprávy. Je dost možné, že až bude zákon schválen, bude změn ještě víc. Byly by potřeba.

Velmi jednoduchým a elegantním způsobem by šel například vyřešit nerovnoměrný dopad na bohaté a chudé zaměstnance. Kromě zvýšení základní slevy na poplatníka se nabízí možnost překlopit nevyčerpanou slevu do daňového bonusu. Jinak řečeno: velmi chudí pracující, kteří ani celou slevu nevyužijí, by dostali nevyčerpanou část zpět. Tento návrh už ve veřejném prostoru zazněl a přimlouvá se za něj například i rekrotka Mendelovy univerzity.

Stále je čas nepovedený návrh daňové reformy opravit tak, aby cílil na nejpostiženější část obyvatel, pomohl české ekonomice odrazit se ode dna a navíc nezruinoval rozpočet.

Teď půjde jen o to, zda bude dostatečná politická vůle a tlak veřejnosti, aby se to podařilo.

Další články na blogu:

Zdroje: